DUO CACIB Brno 4. a 5. 2. 2012

Do letošního roku jsem si dal takové malé předsevzetí. A to, že s Britem začneme vymetat výstavy.

Po naší testovací premiéře na VII. Hanácké výstavě, jsme se vypravili zkusit štěstí na Mezinárodní výstavu DUO-CACIB v Brně.

V sobotu po příjezdu na výstaviště a dlouhém cestování po parkovišti jsme si s jazykem na vestě vyzvedli katalog a v kruhu číslo. Naštěstí naše plemeno bylo v posuzování první na řadě. Po nástupu do kruhu mi bylo jasné, že to nebude úplně nejlepší prezentace. Okolo kruhu byli Novofunlanďani, kteří si patrně dali za cíl všechny poštěkat… Brit se taky nedá a tak jim to plnými pysky vracel. Neustále pohled na ně, štěká, plete se pod nohy a chvíli v klidu nepostojí. Výsledné hodnocení V4, ale s výborným posudkem.
Po absolvování posouzení, jsme se prošli po výstavních halách a prohlédli si ostatní plemena. Měli jsme tam kamaráda z parku – Rhodézského ridgebacka Akima. Z blíže nespecifikovaných důvodů jsme se ubytovali ve stejném hotelu, tak jsme na ně čekali. Akim měl ve své třídě obrovskou konkurenci, tak se posuzování poněkud protáhlo.

Po příjezdu do hotelu jsme si dali nějaký ten gáblík a uvažovali, co s načatým večerem… A to asi byla ta zásadní chyba! Následovalo malé občerstvení na hotelovém pokoji. Bohužel jsem byl v menšině a nedokázal jsem přehlušit hlas rozdováděné většiny. Tudíž jsme se jali obhlédnout brněnský noční život. No, tušil jsem, že to není úplně nejlepší nápad. Navrátil do hotelu byl v pokročilých nočních hodinách. Realita předčila veškeré mé obavy.

Následovalo opravdu krušné ráno. Brzo ráno budíček a rychlé vyvenčení. Následovala snídaně (u některých jen pokus o snídani). Rychlý pokus o uvedení pokoje do stavu hodného předání a vyrazit  na výstaviště. Potvrdilo se rčení, že ten, kdo to má nejblíže chodí na poslední chvíli… V Brně jsem se  ubytovával s jediným cílem: přijít v čas a odpočatý… Bohužel mé plány zůstaly nenaplněny a přišli jsme ještě později než v sobotu. Oproti sobotě nás byl také téměř dvojnásobný počet. Až na naše psíky, jsme si totiž každý přivedli i svojí opici. Můj fotograf netroškařil a přivedl si opice dokonce čtyři (jednu jeho osobní a zbylé tři na podtácku z restauračního zařízení „U tří opic“ J). Když nás uviděla Sonia Plchová (připravovala nás na výstavu) dostal jsem zasloužený zpucung. Posuzování bylo opravdu velice zajímavé. Brit, jakoby pochopil, že jsem poněkud indisponován, se ujal aktivity a jeho výstup se nedal srovnat se sobotním. Předvedl se opravdu pěkně.

Přes všechny tyto skutečnosti (nebo možná právě pro ně) zněl náš verdikt: V1, CAJC! K velikému překvapení všech obeznámených se situací. Chvíli jsem tam ještě stál a nemohl uvěřit vlastním uším.

Po příjezdu domů jsem už žádnou oslavu výsledku nepořádal. Jednak jsem si říkal, že jsme to oslavili už předem a druhý důvod byl jasný. Nebylo mi zrovna nejlépe.

Teď jsme se opět vrhli trochu více na poslušnost, protože se neúprosně blíží první závody a zkoušky. V nejbližší době se chystáme na výstavu do polských Katowic následovanou výstavou v Ostravě. Dále pravděpodobně zkusíme štěstí na závodě dle NZŘ a pak hurá zkusit štěstí do Salzburgu na světovou výstavu.