V letošním roce jsme se přihlásili na naši druhou zkoušku z výkonu.

Tentokráte jsme zkusili štěstí s obranářskou speciálkou ZPO1. Po úspěšném složení ZVV1 jsem dal Britovi víceméně volno. Poslušnost jsme cvičili jen chvilkově v rámci procházek a stopu jsme si udělali jednou. Jen na obranu jsme chodili pravidelně - 2x v týdnu. Před závodem jsme cvičili aktivněji (2x týdně a 2x denně) i na dalšího figuranta. Naštěstí Brita obrana baví, tak to nikterak neřešil.

Na zkoušku jsme se v obraně připravovali měsíc. Poslušnost jsme cvičili pořád jen při procházkách a na cvičáku před obranami jsme si párkrát zkusili překážky. Na trénink to není mnoho, ale Brit je opravdu šikovný a velice rychle chápal, co se po něm chce. Počáteční problémy s revírováním v lese jsme zvládli během dvou tréninků. Ostatně revírování v přírodním terénu jsme cvičili už dříve. Ne vždy jsme pro trénink měli k dispozici cvičiště a tak jsme cvičili v parku, na hřišti s mnoha úkryty, na polích a loukách... Pak už jsme se mohli zaměřit na jeho samostatnou činnost.

Vyhledání a vyštěkání figuranta ukrytého za kterýmkoli stromem byla ohromná zábava. Velice rychle začal k hledání používat čich a figurant neměl šanci se mu schovat. V této fázi naopak vyvstal problém, Brita přimět běhat zbytečně do mnou určených směrů. Ale i to jsme zvládli. Výslech a doprovod byly v pohodě od prvopočátku. S přepadem v doprovodu také problémy neměl. Dvouminutové hlídání a následné zadržení odcházejícího figuranta zvládal také. Jen měl menší problémy s koncentrací, když jsem se musel jít schovat z dohledu. Samostatné pouštění chlapeček také zvládá.

Následné "hladké" zadržení je asi jeho nejoblíbenější disciplína. Vždy se s opravdovou chutí pustí ulovit toho prchajícího barabu. S kontrolákem se také smířil a bere ho jako nutné zlo. Dokonce mu ani nedělalo problémy, že u této zkoušky se hladké v poslední chvíli mění do útoku do psa.

V tréninku s námi byli ještě dva ovčáci. Světe div se, Brit byl od počátečních tréninků favoritem na úspěšné složení zkoušky. Proto jsme také byli umístěni na samotný konec.

V den zkoušek se u mě projevila nervozita a žaludek se scvrknul do velikosti hrášku. Po úspěšném absolvování oddílu poslušnosti ze mě na krátkou chvíli spadla. Ovšem nejvíce nervozita dolehla před oddílem obrany. Zvláště po neúspěchu jednoho účastníka. Do lesa jsem nastupoval s třesoucíma se rukama.

Po podání hlášení jsem Brita vyslal do revíru. V nejmenším jsem nevěděl, kam rozhodčí figuranta postavil. Dle slov pana rozhodčího si ihned navětřil stopu figuranta a vyrazil po ní. To mě poněkud rozhodilo, protože jsem čekal, že ho neodvolám a budeme mít velkou bodovou srážku za systematické prověření terénu. Konalo se překvapení a Brit na vysílání a odvolávání reagoval. Po chvíli se z hloubi lesa ozval štěkot. Našel figuranta a čekal na můj příchod. Po vyzvání k opuštění úkrytu byl Brit tak natěšený, že před prohlídkou si už sám dobrovolně lehl a čekal na odzbrojení vetřelce. V doprovodu se choval ukázněně a ani se moc u nohy nepředbíhal. Útok v doprovodu celkem přesvědčivě zlikvidoval. Dokonce i bez povelu pustil a další doprovod také zvládl pěkně. Jen u hlídání se občas podíval od figuranta a hledal, kam jsem se mu to schoval. To mu však nezabránilo, aby následně figuranta při pokusu odejít zastavil. Opět pěkně sám pustil. Tímto pro mě skončila asi nejvíce nervy drásající část zkoušky. Následovalo vyvedení figuranta na místo, kde se mělo udělat hladké zadržení s kontrolákem. S naprostou lehkostí a elegancí se Brit prohnal lesem, zakousl se a ve správnou chvíli pustil... konec zkoušky...

Po konečném hlášení jsem si vyslechl slova chvály. Brit svým výkonem pana rozhodčího velmi mile překvapil :) Že takový výkon ani v nejmenším nečekal. Naopak, čekal velmi vlažnou obranu a jestli vůbec uspějeme.

O to si tohoto výsledku vážím více. Brit měl v kategorii ZPO1 obranu nejlepší a jsem na něj opravdu hrdý :)

Jakožto členové KK Slezská Ostrava jsme měli tu čest být účastníky 4. ročníku závodu družstev podle NZŘ, který se konal v Opavě - Kylešovicích.

Závodili jsme v kategorii ZVV1 a oddíle obrany.

Protože závod nakonec figuroval Martin Uřičař a Brit je pořád taková menší citlivka, přistoupili jsme k naší úloze odpovědně a začali s poctivým tréninkem. 

S Britem jsme chodili 2x denně na trénink obran. Dopoledne jsme jezdívali za Martinem do Řepiště a odpoledne u nás na cvičáku za Zdeňkem.

Těsně před závodem následoval trénink v místě konání. Tam to bylo poněkud zajímavější. Nové prostředí s jinými maketami. A ono se to opravdu projevilo - revírování jsme se učili pomalu od začátku. Nicméně, za dvě kousací kola jsme to zvládli...

Nadešel den D, čas našeho výstupu se kvapem přiblížil a nervozita rostla. Před samotným oddílem obran jsme nastoupili na cvičný revír.

Když mě viděli před páskou, s číslem a vedle nohy vlčáka, vzbudili jsme pozornost mezi dalšími psovody :)

Dotazy typu "Ty jdeš s Čévéčkem na obranu?" byly dosti časté a spousta z nich se zájmem sledovala náš výstup:)

Tréninkové kolo bylo jednoduše parádní. Brit oběhl všechny čtyři makety přesně, rychle a s opravdovým zápalem. Ve vyštěkávací maketě vzorně ohlásil figuranta. Podotýkám, že ho v životě neviděl, ale vůbec ho neřešil. Za odměnu dostal samozřejmě rukáv a sklízel slova chvály. V tuto chvíli už další soutěžící viděli, že i ČSV najde zálibu v obraně. Že to nejsou jen ustrašení a bázliví jedinci.

Nastal čas našeho ostrého výstupu. Brita jsem vyslal na revír. Oběhl první maketu a vyrazil rovnou na poslední. No co už, hlavně že figuranta vyštěkal.

Celkový výkon byl víceméně vyrovnaný. Body za ovladatelnost při obraně jsme měli krásné. Bohužel ztrácí body na zákusech tím, že za každou cenu rukáv musí mordovat...

Našich 75 bodů z obran kategorie ZVV1 stačilo tuším na dílčí 10. místo ze 14 startujících. Nicméně, Brit byl všemi moc chválen. Prý po dlouhé době vlčák, který poslouchá a dokonce i se zájmem kouše :)

Umístění odpovídalo předvedenému výkonu. Pravda, umí to ještě lépe, ale co už.

Do závodu jsem nás přihlásil hlavně pro ukázku, že i ČSV se dokáže něco naučit - a myslím, že se nám to i povedlo :)

Pár fotek, co nám za cvičák udělala Kikina naleznete zde.

Jsem trochu impulzivní povaha. Po prvním tréninku stopy v letošním roce jsem se nahlodal, že s Britem zkusíme složit další zkoušku. A tak jsem nás přihlásil na ZVV1, které pořádali v Čermné ve Slezsku. Času na trénování moc nebylo (týden a nějaký ten den).

Obavu jsem víceméně měl jen z toho, co je Brit schopen předvést při pachových pracech. Jinak jsem mu docela věřil. Základem je prolézt přes stopu... Tady jsme stejně moc trénovat nemohli. U stop u něj totiž platí, že méně je někdy více a čím více trénujeme, tím je výsledek horší.

Začali jsme s intenzivním tréninkem obrany s jejich figurantem. Přeci jenom, Brit je taková citlivka a hned každému nedůvěřuje. Musel jsem mu ukázat, že ten chlap, který si na mně otevírá pusu je jen další blázen, co do sebe nechá dobrovolně kousnout. Že je to pořád vlastně jen zábava...

Nastal den D a my se probudili do chladného rána. Mohlo mě napadnout, že těch našich -8°C nebude úplně to nejhorší. Přijeli jsme do Čermné a tam mi bylo docela chladno. Není divu! Bylo -12°C a v naprosto otevřeném terénu ještě foukal slušný vítr. Těch 10cm sněhu bylo zmrzlých tak, že i se svými 100kg + jsem po něm chodil, aniž bych se bořil. Potvrdilo se rčení místních, že je tam zima a k****** zima...

Po nástupu a oficiálním zahájení jsme dva blázni naložili své psíky do aut a vyrazili na prvotní trápení na stopu. Jeli jsme kousek za Vítkov na plochy bez sněhové pokrývky. Na výběr jsme měli ze dvou druhů terénu. Louka ve svahu a promzlé oraniště. Na nás, naštěstí, zůstala louka. První na řadu šla paní s ovčandou. První pokus nebyl moc valný. V tom oraništi byl totiž zaoraný hnůj a ovčandu očividně zajímal... Odstopovala první úsek a pak konečná. Ve finále se ztratila i panička.

Tento neslavný pokus byl následován našim vystoupením. Brit opravdu s chutí vyrazil na stopu. Stopoval opravdu se zájmem. Až do první hromádky zaječích bobků. Tam se jeho zájem poněkud ubral směrem k této hromádce. Nicméně, po připomenutí, co má vlastně dělat se vydal opět správným směrem. Lom si trochu ověřil, ale se zápalem pokračoval dále. Jeho zápal byl dokonce tak velký, že předmět jednoduše přešel. Já, jako přítěž na konci vodítka jsem předmět mohl pouze vzít. V dalším lomu se opakovalo ověření a relativně pěkná práce v dalším úseku. S koncovým předmětem si vrásky rozhodně nedělal. Opět ho prošel a pokračoval v mých šlépějích směrem k autu.

Po tomto výstupu jsem zvažoval, že by v hlášení rozhodčímu bylo vhodné změnit větu "Pes předměty označuje..." na "Pes možná předměty označí...".

Naštěstí k nám všem byl pan rozhodčí shovívavý. S Britem jsme do dalšího klání postoupili rovnou a ovčandě dal ještě jednu šanci na náhradní stopě v lepším terénu.

Následoval oddíl poslušnosti. Tady se děly nečekané věci. Brit, jakoby věděl, že mu v danou chvíli naprosto nic nehrozí, se začal předvádět. Přivolání na druhý pokus, nepřesné provádění cviků atd. Netrénovaný aport - pohodím si s ním a přijdu na druhý povel. Ale pro změnu ho budu tentokrát pěkně držet a odevzdám na povel. Nevím ale, kde přišel na to, že jeho místo na konci cviků z překážek je vlastně libovolně někde u pána...

Metrovka - s naprostou lehkostí skočil tam i zpět. Pouze předsednutí tak nějak šikmo před pána...

Ačko - přiřazení šikmo k noze, kladina dokonce za pána a čučíme se někam do boku :)

A "zlatým" hřebem bylo vystoupení při obraně...

Nutno podotknout, že podmínky nebyly zrovna ideální. Promrzlá zem tak, že se makety nedaly zapíchnout. Silný vítr, který je ještě boural. Inu, přistoupili jsme k lidové tvořivosti a makety se všemi možnými i nemožnými způsoby cpaly ke stromům a jejich rozmístění bylo všelijaké.

Vyslal jsem ho na revír. Oběhl první maketu a pak běžel na poslední. Do ní nakoukl a nejspíš si uvědomil, že toho oběhl nějak málo a vracel se zpátky ke mě. Následovalo opětovné vyslání na revír. Tentokráte k oběma dalším maketám vyběhl, ale už je neoběhl. Pravděpodobně si řekl, proč bych je měl obíhat, když jsou za nimi stromy a nikdo v nich nebude. Mi se navíc povedlo neuhlídat si svou pozici vůči maketám a přejít je. V poslední maketě tentokráte už figuranta vyštěkal a pohli jsme se dále. Prohlídku už zvládl. Následovalo zadržení prchajícího figuranta. Jeho silná disciplína je "hladké zadržení", kdy si toho chlapa jde s chutí ulovit. Vyslal jsem ho k provedení zákroku... Figurant byl připraven na náraz, ale oba jsme byli hodně překvapeni, když se Brit rozběhl na první maketu, která zrovna spadla a upoutala jeho pozornost... V té jeho makovici se mu zcela určitě v tu chvíli honilo, že se půjde podívat, jestli tam náhodou někdo nebude. Toho chlapa, který mi utíká si nechám na později. Stejně mi neuteče a chytnu si ho kdykoli.

Takto se prezentoval poprvé a doufám, že i naposled. Opravdu již nemám zájem vícekrát takovýmto způsobem improvizovat...

Pan rozhočí nejspíš musel hodně při posuzování výstupů obou psů přihlížet k okolnostem při zkouškách, za což mu patří velké díky.

Následoval chutný oběd, oficiální zakončení akce a hurá domů do tepla...