Složena obranářská speciálka prvního stupně - zkouška ZPO1

V letošním roce jsme se přihlásili na naši druhou zkoušku z výkonu.

Tentokráte jsme zkusili štěstí s obranářskou speciálkou ZPO1. Po úspěšném složení ZVV1 jsem dal Britovi víceméně volno. Poslušnost jsme cvičili jen chvilkově v rámci procházek a stopu jsme si udělali jednou. Jen na obranu jsme chodili pravidelně - 2x v týdnu. Před závodem jsme cvičili aktivněji (2x týdně a 2x denně) i na dalšího figuranta. Naštěstí Brita obrana baví, tak to nikterak neřešil.

Na zkoušku jsme se v obraně připravovali měsíc. Poslušnost jsme cvičili pořád jen při procházkách a na cvičáku před obranami jsme si párkrát zkusili překážky. Na trénink to není mnoho, ale Brit je opravdu šikovný a velice rychle chápal, co se po něm chce. Počáteční problémy s revírováním v lese jsme zvládli během dvou tréninků. Ostatně revírování v přírodním terénu jsme cvičili už dříve. Ne vždy jsme pro trénink měli k dispozici cvičiště a tak jsme cvičili v parku, na hřišti s mnoha úkryty, na polích a loukách... Pak už jsme se mohli zaměřit na jeho samostatnou činnost.

Vyhledání a vyštěkání figuranta ukrytého za kterýmkoli stromem byla ohromná zábava. Velice rychle začal k hledání používat čich a figurant neměl šanci se mu schovat. V této fázi naopak vyvstal problém, Brita přimět běhat zbytečně do mnou určených směrů. Ale i to jsme zvládli. Výslech a doprovod byly v pohodě od prvopočátku. S přepadem v doprovodu také problémy neměl. Dvouminutové hlídání a následné zadržení odcházejícího figuranta zvládal také. Jen měl menší problémy s koncentrací, když jsem se musel jít schovat z dohledu. Samostatné pouštění chlapeček také zvládá.

Následné "hladké" zadržení je asi jeho nejoblíbenější disciplína. Vždy se s opravdovou chutí pustí ulovit toho prchajícího barabu. S kontrolákem se také smířil a bere ho jako nutné zlo. Dokonce mu ani nedělalo problémy, že u této zkoušky se hladké v poslední chvíli mění do útoku do psa.

V tréninku s námi byli ještě dva ovčáci. Světe div se, Brit byl od počátečních tréninků favoritem na úspěšné složení zkoušky. Proto jsme také byli umístěni na samotný konec.

V den zkoušek se u mě projevila nervozita a žaludek se scvrknul do velikosti hrášku. Po úspěšném absolvování oddílu poslušnosti ze mě na krátkou chvíli spadla. Ovšem nejvíce nervozita dolehla před oddílem obrany. Zvláště po neúspěchu jednoho účastníka. Do lesa jsem nastupoval s třesoucíma se rukama.

Po podání hlášení jsem Brita vyslal do revíru. V nejmenším jsem nevěděl, kam rozhodčí figuranta postavil. Dle slov pana rozhodčího si ihned navětřil stopu figuranta a vyrazil po ní. To mě poněkud rozhodilo, protože jsem čekal, že ho neodvolám a budeme mít velkou bodovou srážku za systematické prověření terénu. Konalo se překvapení a Brit na vysílání a odvolávání reagoval. Po chvíli se z hloubi lesa ozval štěkot. Našel figuranta a čekal na můj příchod. Po vyzvání k opuštění úkrytu byl Brit tak natěšený, že před prohlídkou si už sám dobrovolně lehl a čekal na odzbrojení vetřelce. V doprovodu se choval ukázněně a ani se moc u nohy nepředbíhal. Útok v doprovodu celkem přesvědčivě zlikvidoval. Dokonce i bez povelu pustil a další doprovod také zvládl pěkně. Jen u hlídání se občas podíval od figuranta a hledal, kam jsem se mu to schoval. To mu však nezabránilo, aby následně figuranta při pokusu odejít zastavil. Opět pěkně sám pustil. Tímto pro mě skončila asi nejvíce nervy drásající část zkoušky. Následovalo vyvedení figuranta na místo, kde se mělo udělat hladké zadržení s kontrolákem. S naprostou lehkostí a elegancí se Brit prohnal lesem, zakousl se a ve správnou chvíli pustil... konec zkoušky...

Po konečném hlášení jsem si vyslechl slova chvály. Brit svým výkonem pana rozhodčího velmi mile překvapil :) Že takový výkon ani v nejmenším nečekal. Naopak, čekal velmi vlažnou obranu a jestli vůbec uspějeme.

O to si tohoto výsledku vážím více. Brit měl v kategorii ZPO1 obranu nejlepší a jsem na něj opravdu hrdý :)